Bylo mi tehdy dvacet jedna let a užíval jsem si prázdnin. Měl jsem za sebou náročný třetí ročník “peďáku” a čekala mě nejtěžší zkouška z češtiny.Bydlel jsem tehdy ještě občas v Novém Bydžově a dojížděl jako zamilovaný “posedlík” za svou příští první ženou do Vysokého Veselí. Za hezkého počasí na kole. Dodnes cítím tu úžasnou neopakovatelnou vůni topolů a vrb podél řeky Cidliny.
Byl konec srpna, a tak jsem po ránu vyrazil za svou”nejmilejší” na svém favoritu s berany. V ruce jsem jen tak držel stočenou malou tašku. Když jsem dojel do Sloupna, asi tak tři kilometry, všechno se najednou, naráz změnilo. Byl jsem ve zvláštní bílé krajině. Vidím ji dodnes. Mírný svah dolů, z leva do prava, plný trávy, stromů, kytek. Vše bylo neuvěřitelně čisté a bílé. I bytosti, které tam seděly či chodily, svítily bělobou. Vnímal jsem nepopsatelnou blaženost, i já jsem byl čistý a bílý!
Rozhlížel jsem se a bylo mi tak nádherně, jako nikdy před tím. Ani jsem se nedivil, neptal, kde jsem. Měl jsem pocit, že jsem v bezpečí, doma.
Pak ke mě přistoupily tři bytosti, dva muži a žena. Doslova svítili. Žena mě objala jako starého známého, vzala pod paží, a pak jsme chodili. Všichni tři mi vyprávěli. Co, to jsem pak zapomněl. Dnes vím, že mě připravovali na další životní pokračování, které se pak naplnilo.
Žil jsem tam neuvěřitelně krásnou podobu Lásky. Pak jsem roky tvrdil, že Smrt je Krásná paní. Až teď, po dvaceti třech létech náročného a bolavého výcviku, jsem dospěl k podobnému stavu bytí. Tenkrát jsem poprvé “ochutnal” skutečnou bezpodmínečnou Lásku. Tři vteřiny pozemského času. A tři hodiny tamějšího času.
Pak jsem otevřel oči. Ležel jsem v sanitce, kterou zastavili místní lidé. Okénkem od řidiče se vyklonil muž, zřejmě doktor, a zeptal se: “Víš, jak se jmenuješ?” Věděl jsem. Ještě asi půl hodiny jsem byl i fyzicky, pocitově Tam. Vím, že mě vezli na pojízdném křesle, zrentgenovali, ale nesrovnali zlomený křivý nos a zašili větší tržnou ránu na bradě. Až na otřes mozku jsem jiná zranění neutrpěl! Pustil jsem totiž z ruky tašku, ta se zapletla do předního kola a já přeletěl řidítka a spadl přímo na obličej. Říkali mi také něco o tom, že jsem přežil nejtěžší otřes mozku, který se dá ještě přežít a že musím ležet v nemocnici týden na pozorování.
Po třech dnech jsem podepsal reverz a utekl jsem. Následoval krutý půl rok – plný silných bolestí hlavy a obličej byl tak napuchlý, že jsem vypadal jak gorila. A do nekonečna jsem musel vysvětlovat, proč tak vypadám.
Život šel dál, ale nikdy jsem nezapomněl, co jsem prožil. Žil jsem obyčejný vyjímečný život, jako ostatní kolem mě.
Ve čtyřiceti dvou letech se mi začala vědomě otvírat psychospirituální rovina života. Se vším všudy. Až když jsem přečetl knihu Moodyho, Život po životě, porozuměl jsem tomu, co jsem tehdy prožil. A také proč! A mnohem později mi došlo, kdo byla ta bílá, krásná ženská bytost.
Dvacet jedna let mi bylo v roce 1967. A ona krásná bytost přišla na náš svět v roce 1978. A když mi bylo padesát šest roků, stala se mou poslední partnerkou. Naučili jsme se spolu žít bezpodmínečnou Lásku a dobrovolně a svobodně jsme ukončili partnerský vztah. Jsme si dodnes navzájem těmi nejbližšími bytostmi a pomáháme si dál. Až do smrti.
Tehdy si mě ohlídala. Abych neumřel a až přijde čas, pomáhal jí i sobě na společné Cestě Lásky. Učení, které trvá skoro osm tisíc let!
Věříte na věčnou Lásku? Já ano, ale také na věčnou Svobodu!
Žiji obyčejný vyjímečný život. Píši o tom, abyste i vy věděli, že ho žijete také!
Archive for Duben, 2011
Mysterium je vyjádření záhady, tajemství, něčeho málo poznaného. A vznik nového života – vstup bytosti do duality – je stále málo poznaný – sotva na padesát procent. I když na rovině fyzické byla pozorována snad každá minuta vývoje, přesto se málo ví o skutečném dění, jak psychickém, tak spirituálním.
Nabízíme vám pohled psychospirituální.
Když na konci jednoho života na Zemi překročíš “plot” – hranici mezi světem živých bytostí a bytostí tzv. mrtvých, anděl smrti tě s tvým souhlasem dovede k “poslednímu soudu” a tam ti “soudci” promítnou celý tvůj uplynulý pobyt na Zemi. Ty ho ale vidíš z pohledu těch bytostí, kterým jsi pomáhal i ubližoval. Na základě poučení a porozumění ti “soudci” pomohou připravit program – plán dalšího života. Tedy to, co se budeš po návratu na Zem učit na své Cestě Lásky. Doporučí ti i nejlepší rodiče a se svou skupinou bytostí se vzájemně domluvíš na pomáhání, a pak čekáš na ten nejlepší okamžik spojení se svou budoucí maminkou.
V okamžiku, kdy spermie vnikne do vajíčka, oznámíš svou Lásku: ” Jsem tady! Přijmi mě s Láskou!” Citlivé, vnímavé ženy vědí od tohoto okamžiku, že do nich vstoupila nová bytost – dítě.
Bytost – dítě se se svým novým tělem naplno spojuje až kolem osmého měsíce. Do té doby je schopno vnímat svou maminku i z venku. “Viděl jsem svou matku jakoby zezhora, jak pomalu a těžce nese domů vodu ze studny,” tak nějak mluvil muž, kterého v hypnoze vrátil terapeut do matčina bříška. V děloze dítě brzo vnímá vše, co se kolem děje. Jaký mají rodiče vztah, jak se k sobě chovají, jak spolu žijí nebo nežijí. To vše vnímá přes energetické informace vibrací, které zasahují matčino bříško. A to už od druhého měsíce.
Od třetího měsíce “plod” vnímá lásku rodičů k sobě i mezi sebou. Už víte, co s sebou nesete celý život?
Ve čtvrtém měsíci se aktivují základní kódy emocí a pocitů. Dítě je vnímá jako libé a nelibé pocity a patřičně na ně reaguje – pohybem.
V pátém měsíci si uvědomuje prostředí, v kterém se maminka pohybuje. A vnímá i emoce lidí kolem ní, i kolem otce. Nelásku prožívá jako bolestivý energetický útok na sebe.
V šestém měsíci se aktivují základní kódy sexuálního vnímání na základě sexuálního vztahu matky a otce. Odmítala tvá maminka se milovat s tvým otcem, protože se o tebe bála a nebo “odstavila” muže z jiných důvodů, třeba náboženských….
Je skutečností, že fyzické milování v tomto období pro dítě nebývá moc příjemné, ale pokud ho to přímo neohrožuje, přijímá to jako Lásku. Už víš, jak milování vyřešila tvá maminka? V každém případě je všechno ve vás uloženo a pokud to ještě vědomě neznáte a dosud jste nezměnili, pak se nemůžete divit svým problémům v milování s partnerem(kou)!
V sedmém měsíci se dítě vědomě “spojuje” jak s matkou, tak i s otcem a vědomě reaguje na jejich vztah.
V osmém měsíci vědomě pozná, co ho čeká, až se narodí. A vědomě se těší na pobyt na Zemi. Nebo se může odmítat narodit ze strachu, jak to vše zvládne. A některým je i dovoleno se vrátit do “ráje”.
To vše se pak odrazí i v kvalitě a způsobu porodu. Víš, jak proběhl tvůj porod? Těšil (a) ses na svět, nebo ses nechtěl(a) narodit, ale musel(a), protože ti nebylo dovoleno se vrátit?
Porod – narození – vstup na Zem, je vždy takový, jaký potřebujete prožít. A pak vás ovlivňuje třeba celý život, pokud to vědomě nepoznáte a nepřeprogramujete.
Kdo z vás zažil pocit, že musí za každou cenu projít otvorem menším, než je jeho hlava a ramena a prožil i strach, že se nevejde, že to nemůže jít, mohl si právě zopakovat pocity dítěte, které třeba nechce, ale musí “ven”. Z ráje dělohy do tvrdé skutečnosti hmoty – duality.
Po prvním nadechnutí jsi člověk. Víš, jak jsi byl přivítán? Teplem, Láskou nejen maminky a nebo studenou vodou a bolavými poznámkami, třeba i nechutnými vtipy a urážkami? To vše je v tobě uloženo! Už jsi to změnil na Lásku a odpustil?
Na své Cestě Lásky můžeš i “zabloudit” do slepé uličky, když vědomě nepoznáš své početí – prvotní vstup na Zem a celý prenatální vývoj. Jak proběhl tvůj porod? A jak ho prožívala maminka? Podle toho se pak k tobě v dětství i chovala! A už je tvůj porod plný Lásky a odpuštění?
A pokud ještě není, můžeš svůj původně nepříjemný a i bolavý vstup na Zem kdykoliv přeprogramovat a změnit ho na Lásku. Změníš tím i svou budoucnost!
Symbol života na Zemi Kříž vás učí, jak žít v dualitě hmoty a spirituality. V dualitě člověka – zvíře a člověka – boha. Učí vás radosti a bolesti, štěstí a neštěstí, libým i nelibým pocitům, sobectví a soucítění, ubližování a pomáhání, utrpení a blaženosti.
Učí vás svobodné volbě. Svobodně si vybíráte způsob života. Nikdo nikdy vás nesmí k něčemu nutit, jen vy sami sebe. Nikdo vás nikdy netrápil, jen vy sami sebe. Nikdo vám neubližuje. Jen vy sami sobě.
Nevěříte? Právě proto žijete v dualitě a učíte se tak Lásku!
Vy sami svobodně volíte příčinu i následek svých činů. Můžete třeba do nekonečna obviňovat druhého ze svého trápení, v bláhové naději, že se změní tak, jak si přejete, abyste byli konečně šťastni. A přesto šťastni nebudete a nemůžete být! Vaše bolesti a utrpení vychází jen a pouze z vás a ti druzí vám jen nastavují zrcadlo – pomáhají vám tak, jak vám to kdysi slíbili “….a pak se na mě nezlob!”
Vše, co prožíváte, je učení Lásce. I ta největší radost, i ta největší bolest. A Bůh, Vesmír, Život jen čeká, až jednou složíte každou svou životní zkoušku aspoň za “tři”. Jakoukoliv!
Právě proto sis svobodně a dobrovolně zvolil žít ve Výcvikovém táboru Lásky. A proto skládáš zkoušky jak ve škole. Už víš, že začínáš kdysi ve škole základní a končíš jednou školou vysokou? Starověcí egyptští velekněží učili, že člověk Na Zemi absolvuje jeden z cyklů své Cesty – sedm set životů za jeden kosmický rok – 25900 let. Anebo si může dobrovolně celý cyklus urychlit vědomým učením. Proto postavili chrámy jako vysoké školy spirituality.
Základní škola jako učení poznávání a ovládání materiálního světa – hmoty.
Střední škola jako poznávání a ovládání psychiky.
Vysoká škola jako poznávání a žití spirituality – Boha.
Veškeré učení bylo nejen teoretické – pozůstatky znalostí se zachovaly třeba pod názvem hermetika – ale hlavně praktické. Z tisíce adeptů dokázalo dokončit své studium pět až sedm studentů.
V jaké škole se nacházíš v tomto životě? A jakou školu chceš vědomě studovat a absolvovat?
Není důležité, jaký druh školy si zvolíš. Máte dnes poměrně široký výběr – křesťanství, islám, budhismus, hinduismus, indiánské učení, šamanismus…Škola ale není náboženství, církev! Všechny školy (mystika) učí rozličným způsobem jedno a totéž – Cestu k Bohu. A je jenom jeden Bůh, uctívaný tisícerým způsobem.
Uctívat znamená především žít podle Jeho zákonů Lásky!
A žít podle Jeho zákonů může jen ten, kdo je zná. Vědomě! A vědomě je i žije. Nestačí jen o nich mluvit a hlásat je. Musí se prakticky žít, rozumět jim vědomě. Proto jste dostali Rozum a Srdce.
Rozumět, být vědomý. A vědomě žít Lásku. Království nebeské!
Přijmi svou celou minulost jako to nejlepší, co jsi mohl prožít! Když porozumíš své minulosti, porozumíš i své budoucnosti.
Pomáhej všem bytostem obětavě a nezištně. Budeš tím sloužit Bohu i sobě. A dostaneš vždy od Boha veškerou pomoc skrze lidské bytosti.
Přijímej každou bolest a utrpení jako Dar od Boha a lidí. Vždy dostaneš takové, které potřebuješ a vždy jen tolik, kolik jsi schopen vydržet. Nikdy neobviňuj z ničeho druhé. Jsou součástí tvé Cesty k Bohu.
Nejtěžší, nejbolavější životní prožitky přijímej vždy jako náročné výběrové zkoušky svého života. Čím jsi víc dokázal a dostal se “dál”, tím mohou být těžší, krutější. Spirituální Cesta v daném životě není a nemůže být pro všechny!
Přejeme vám příjemný pobyt ve vašem Výcvikovém táboru Lásky a věříme, že dokážete dosáhnout nejvyšší možné “třídy” a vzdělání vašeho současného života!
“Když sešel z hory, kde přivítal východ Slunce, řekli ti, kdo se shromáždili u úpatí hory:
Jsi pro nás zdroj inspirace. Tvá slova mění srdce a tvá moudrost rozjasňuje rozum. Toužíme ti naslouchat. Pověz nám, kdo jsme.”
Usmál se a řekl:
Ježíš z Kumránských svitků. Najdete na kumránské svitky.doc
Není co dodat, než přát, ať Přikázání přijmete, porozumíte mu a žijete podle něho. Aby se váš život měnil ve štěstí, radost a Lásku.
Celý život jste dětmi, rodiči i dospělými. Celý život nesete v sobě své vnitřní dítě, vnitřního rodiče i dospělého. A vůbec nezáleží na věku, pohlaví, vzdělání…A celý život můžete hrát hry, které spolu tyto vaše vnitřní postavy hrají.
Vnitřní dítě – to jsou tvé emoce všeho druhu, mazlení, tulení, touhy po blízkosti, bezpečí, útočišti.
Vnitřní rodič – to je tvá potřeba pečovat o druhého. chránit a pomáhat mu, vychovávat, dávat, chválit, povzbuzovat, léčit a uzdravovat.
Vnitřní dospělý – to je tvůj rozum, zkušenost, samostatnost, svoboda a nezávislost.
Znáš už dobře všechny tři a už víš, že jsou symbolem tvého vnitřního psychického a spirituálního světa? Rozumíš jim a umíš s nimi žít? Nebo je ještě hledáš jen venku, v druhém, a vyžaduješ je od něho?
¨
Už víte, že mají všichni tři svůj stálý domov na vaší srdeční čakře a že jinde zlobí, vyvolávají i fyzické problémy, protože vás upozorňují, abyste si jich konečně všimli a dali jim lásku. Už jsi jim vytvořil(a) krásný pokojíček ve svém srdci a nebo o nich stále nevíš a divíš se, že tě bolí třeba….
Jak už to bývá, nejaktivnější, nejčilejší je většinou malé dítě. Chybí mu zkušenosti, a tak je hledá – učí se, jak žít ve vašem krásně bláznivém světě. Objevuje, zkoumá, poznává. A hledá své hranice, v kterých se může pohybovat. A stejně tak vaše vnitřní dítě hledá a učí vás celý život, jak žít především s emocemi. Aby vám sloužily, pomáhaly a zbytečně neubližovaly. A ty pokročilejší také učí, jak emocím nepodléhat, jak je krotit a ovládat a měnit na vyšší emoce Lásky. Emoce, které vás povedou k Bohu.
Hrajete si? A znáte své hry? A už víte, že je často stejně opakujete tak, jak je hráli a opakovali i vaši rodiče, prarodiče…?
Už jsi poznal, že některé hry ti slouží, pomáhají a hraješ je rád a s radostí s jinými “dětmi” a že jiné hry ti ubližují, poškozují tě a ničí? Mění a poškozují i tvůj životní program, plán! Záleží jen na tobě, čeho chceš dosáhnout – nebe nebo pekla na Zemi? Lásky nebo utrpení a bolesti? Vždy volíš svobodně!
Je hodně dlouhá řada životních her, které jste převzali od rodičů a hrajete je podobně jako oni. I dospělí si rádi hrají! Všichni nejvíc toužíte doslova od narození po Lásce. Snad i proto si nejvíc hrajete na Lásku. A vždy jsou to hry, kterými se učíte skutečnou Lásku. Zajímavé je, že hry dětské, rodičovské a dospělé se od sebe moc neliší a hrají se bez ohledu na věk, vzdělání, společenské postavení…
Jak udržet pozornost, péči maminky, tatínka, partnera(ky), kamaráda(ky).
Snad nejúčinnější variantou je – udělám pro tebe, co ti na očích vidím. Matka, otec nedovolí “milovanému” dítěti cokoliv doma dělat, vše dělá za něho a nic ho nenaučí. Dítě pak hledá partnera(ku), z kterého se snaží udělat svého sluhu, služku. Jistou obměnou této varianty je – dám ti vše, co si přeješ! A dospělé dítě vleze do “zlaté klece” manželství. Má sice vše, jen ne Lásku.
Nikomu maminku, tatínka, partnera, auto … nedám! Je jen moje! Dítě žárlí na pozornost vůči “milované” osobě, věci někoho jiného, třeba i sourozence, otce a přivlastňuje si tak objekt svého zájmu. V dospělosti totéž praktikuje nejen ve vztahu s partnerem(kou).
Jak od rodiče dostat co nejvíce jídla-lahůdek, hraček, dárků. Zajímavá varianta sobecké lásky skrz hmotné “statky”. V dospělosti hlavně skrz peníze, šperky, auta, byty…
Všímej si mě! Dítě úmyslně zlobí, dělá to, co si rodič nepřeje, aby na sebe upoutalo pozornost-lásku. Totéž dělá pak ve škole i v dospělosti.
Pečuj o mě! Ochraňuj mě! Pomáhej mi! Dávej mi! Pokud dítě má poslušné “milující” rodiče, dospěje za jejich spolupráce spolehlivě v dospělosti k neschopnosti žít sám a stává se tak silným “závislákem” na rodiči, partnerovi….
Určitě víš, co potřebuji, přeji si, čekám od tebe, co mě udělá šťastným(ou). Velmi časté chování dítěte, partnera(ky), které předpokládá, že ten druhý je buď čuchací pes, který vyčuchá, že… nebo že je jasnovidný a jasně vidí, že… Ve skutečnosti to znamená – jestliže mě skutečně miluješ, tak víš, co potřebuji, co si přeji… A když neví, ztropí výstup, vyvolá hádku, aby se ten druhý dovtípil. Nikdo ale nemůže vědět, co od něj očekáváš, přeješ si, když mu to přímo neřekneš!
Žádná z těchto i dalších manipulací s druhými nefunguje tak, aby tě dovedla ke štěstí a spokojenosti. Spíš dříve nebo později skončíš v bolestném rozvratu vztahu a v rozchodu.
Vracejte se do dětství a pozorně zkoumejte především oblíbené hry vašich rodičů nejen s vámi a vaše hry nejen s rodiči. Použijte neutrální přístup, bez emocí. A vzpomínejte, jak vám sloužily i ubližovaly! A porovnávejte je se svými hrami v partnerských vztazích. Kolik z nich vám zničilo váš zprvu dobrý vztah?
Zkoušejte to jinak. S upřímností, otevřeností, bez strachu, že nejste milováni, nikdy nezkoušejte, zda a jak vás druhý má rád. Nikdy se nesnažte různými manipulacemi dostat druhého tam, kam chcete. Vždy upřímně a poctivě říkejte, co si přejete, potřebujete, po čem toužíte, aby vám poskytl, dal, udělal… Nikdy si to ale nevynucujte, třeba i tím, že budete odpírat milování, dokud…
Učte se spolu žít v Pravdě. Bez různých kliček, obezliček, úmyslů dostat druhého tam, kam potřebujete, aniž byste mu to vysvětlili a s ním prodiskutovali. Svoboda se nedá vynucovat!
Všechny tyto hry můžou být i zábavné, zpestřují všední, často nudný život, ale vedou vždy k méně nebo více rychlému konci vztahu – ty už mi nerozumíš, už mě nemáš rád(a)! Už jste si všimli, jak vám to úžasně funguje? Vždy si neomylně najdete partnera(ku), který(á) vám poskytne to, co potřebujete – rozličnou variatu vašeho tatínka či maminky. Jak jinak se naučíte stát se skutečně dospělými, svobodnými, samostatnými? Jak jinak se doopravdy dá učit skutečná Láska?
Příroda je krásná, mocná a kouzelná čarodějka. Její nabídka je lákavá a přitažlivá – lesy, hory, vody. Ale nabízí také pokušení – lidské pudy a vášně, emoce všeho druhu. Některé slouží k zachování života, jiné k jeho udržení. Nejsou ani dobré, ani špatné. Jsou. V tom se vůbec nelišíte od ostatních bytostí zvířecích i rostlinných. Ale jako lidé jste dostali dar rozlišování dobrého a zlého – pomáhá – ubližuje, vede “nahoru” nebo “dolů”, můžu – nemůžu.
Jako kdybyste byli složeni ze dvou bytostí – ze zvířecí a ze spirituální. Řekové kdysi dávno to vystihli mýtickou postavou kentaura. Koňské tělo a lidský trup a hlava. Úžasné a přesné vyjádření! První až třetí čakra – bytost – zvíře ve vás, čtvrtá až sedmá – člověk – bůh. A jako kdyby doslova od početí ti dva ve vás soutěžili, kdo zvítězí. Obě bytosti potřebujete k životu na Zemi! Ani jedna nebo druhá není lepší nebo horší!
Jen na vás záleží, co s tím uděláte. Dobrovolně a svobodně se vy sami rozhodujete každý den, kdo ve vás vítězí a nebo jestli budou oba spolu žít harmonicky a vědomě plnit svou úlohu. Nebo jestli podlehnete jednomu nebo druhému. I ze spirituality se může stát droga! Učíte se cestou omylů a chyb, slepými uličkami. A nejvíce se učíte ve vztazích. Všech! S živými bytostmi i neživými předměty. I k sobě!
A už víte, na kterých čakrách se nejčastěji nacházejí vaše vztahy? Jestli jste stále ještě krásné zvíře nebo už více vědomá lidská bytost. Už víte po jaké toužíte lásce? Milujete se už jako bůh s bohyní a nebo stále ještě jako dvě milostná zvířátka?
Zvířátka ve vás jsou skutečně krásná. Bez nich na Zemi žít nemůžete! Pečujte s láskou o své nádherné tělo a dávejte mu, co potřebuje. Ale nikdy mu nepodléhejte! Musí vždy poslouchat vás. Ne vy jeho, musí se podřídit vaší vůli, vašemu smyslu života.
Jako jediná bytost na Zemi jste dostali od Boha Dar – jít vědomou Cestou od člověka-zvíře k člověku – bohu. Základem Cesty je především učení ovládání fyzického těla, jeho pudů, vášní, emocí. Je to Cesta, na níž se musíte nekompromisně postavit vůli přírody a žít vůli Boha, která se pak stane i vaší vůli.
Nenechat se ovládat tělem, ale také ho nepotlačovat, nepoškozovat, neubližovat mu. Bez těla odcházíte jinam. Už vás tělo poslouchá aspoň občas nebo mu více podléháte a pak máte špatné svědomí? Není kam spěchat, jednou to zvládnete!
Všichni toužíte po té nejkrásnější lásce, toužíte a co skutečně žijete? Učení Lásce. I to je dobře. Učení je Cesta učení naprosté svobodě ve vztahu, skutečné Lásce. Myslíš si, že máš doopravdy rád, že opravdu miluješ? Tak už dokážeš dát tomu druhému úplnou svobodu, když se rozhodne odejít za jiným, jinou? A budeš ho, ji milovat i nadále? Nebo…
A věz, že i tobě může přijít taková zkouška Lásky! Abys poznal, jak miluješ. Ještě sobecky, vlastnicky, ještě svazuješ druhého, druhou majetkem, penězi, dětmi… Je stále ještě tvá rodina tvým majetkem, který nikomu nedáš a budeš se o něj bít třeba i do krve? Nebo už víš, že to nikdy nevedlo a nemůže vést ke štěstí, radosti a spokojenost – k Lásce?
Jsi stále ještě otrokem svých pudů a vášní a vynucuješ si je často bezohledně za každou cenu? Ano, pak jsi ten otrok, ta otrokyně a ne ten, kdo ti podléhá z potřeby lásky, materiální potřeby, ze strachu, že ho opustíš…Nejvíc zotročuješ sám sebe, a pak tolik trpíš strachem žárlivostí, že tě někdo o tvůj majetek připraví.
Žárlivost je skutečně až šílený, nezvladatelný strach. Podlehnout žárlivosti je těžko vyléčitelná nemoc duše – psychiky. Vyléčit se dá. Třeba tím, že se budeš sám učit být svobodný – že si dovolíš dávat naprostou svobodu a postupně budeš přijímat i svobodu všech kolem tebe. A že to bude bolet, že budeš trpět strachem? Ale bez utrpení to nejde. Dokud nepochopíš, že strach – žárlivost se vyléčí jen bezpodmínečnou Láskou, budeš i hodně trpět. Stojí to však za to vydržet. Když už nic jiného, budeš klidně spát. Není jiné řešení!
Když zkrotíš a ovládneš svůj strach – žárlivost, nenávist, staneš se svobodným, svobodnou. Stejně se to jednou budeš muset naučit. A přijmout i to, že dávat svobodu bolí rozhodně méně, než ji brát. Bolí to někdy až dost, ale je to tvá bolest a jednoho dne navždy zmizí. Všechno jednou pomine. Jen Láska zůstává!
